Šance téměř nulová

První kniha z kategorie Hříšné potěšení (autora z psaní braku). Jaká je pravděpodobnost, že zažijete letecké neštěstí? Mizivá. Cynikové říkají, že z celé cesty je nejnebezpečnější jízda automobilem na letiště. Jaká je možnost, že přežijete leteckou havárii? Ještě výrazně nižší. A přece existují lidé, kteří přežili pád letadla hned dvakrát! Tady už zůstává rozum stát. Ale co když budeme počet náhod, zasazených do bezútěšného prostředí rumunských hor, ještě více stupňovat? Pak se objeví černá labuť, výsměšně zamává křídly nad naší hlavou a elegantně odlétá.

Cynický, noirový příběh z Transylvánie, spousta mrtvol, nevyřčených tajemství a úskoků ze strany autora vůči čtenáři! Jelikož jsou zde porušeny v podstatě všechny spisovatelské zásady, je zábava zaručena!

Ukázka:

„To není možné, Alexi, že někdo z nás je vrah!“

„Bohužel, Johne, ale asi je. Musíme doufat, že jsme si v téhle vražedné ruletě vsadili na červenou a padla černá.“

„Máme sice jen poloviční šanci, že jeden z nás je vrah, ale pokud je to pravda, má to mnohem snazší. Může zabíjet beze svědků.“

Alex se na mě otočil.

„Hele, pojď radši jako první.“

„Proč?“

„Nechci mít bez varování nůž v zádech.“

„Kudlu nemám. A vlastně je to blbost. Už tak je riskantní jít jen ve dvou. Do hor se má chodit aspoň ve třech. Zabíjet jediného parťáka je sebevražda, ne?“

„Do hor aspoň ve třech? To jsem nikdy neslyšel,“ řekl Alex.

Asi toho moc o horách neví. Co je vlastně zač? Budu ho muset víc proklepnout.

„Tys nikdy nebyl v horách?“

„Ale jo, párkrát. Co mě pustili.“

„Pustili? Odkud?“

„Z lochu, hochu, z lochu!“

Panebože, já jdu s bývalým kriminálníkem! Kulička se povážlivě blíží k červené.

„Za co jsi seděl?“

Můj hlas se třese jako bujné poprsí oné slečny na letišti. Jako by to bylo před sto lety!

„Ale, to je jedno…“

„Ne, není!“ ječím skoro hystericky.

„Snad… snad nemáš strach?“ řve smíchy Alex. Kristepane, je to šílenec.

„Nee…“

„Máš, smrdíš strachem na kilometr. Nebo to není strach?“ řičí ještě víc. Hraje si se mnou jako kočka s myší.

„Nemám strach!“

Vztek mnou cloumá. To jsem si zavařil. Kdybych já blbec hlasoval pro cestu dopředu, mohli jsme jít pohromadě. Třeba by si svoje choutky vybíjel na jednom z těch dvou dalších. Nebo by se krotil. Tady mě má jako na lopatě. Co budu dělat?

Vytisknout nebo sdílet s přáteli a dalšími čtenáři
Následující kniha