Do černého

Další kniha ze seriálu Hříšné potěšení, u níž si autor splnil marnivou touhu napsat velkolepý thriller z USA. Nechybí agenti FBI, luxusní prostitutky, američtí prezidenti, Oválná pracovna a vše, co známe ze špatných amerických filmů.

Trefit se Do černého nemusí znamenat jen zasáhnout desítku v terči. Lze uhádnout výsledek prezidentských voleb ve všech státech USA? Jistě, už se to stalo, ale jaká je šance, že se trefíte padesátkrát do černého, když výsledek svěříte náhodě? Jednoduchá matematika říká, že je to v podstatě nemožné. Ale co když se právě toto stane? Zůstane vám rozum stát a nechápete, kam se poděl zdravý rozum. Ale pak už nemáte čas se divit, neboť náhle spatříte maličkou červenou tečku laserového zaměřovače, která se neúprosně blíží směrem k vám…

Ukázka:

Rachel se probudila a zalitovala, že večer vypila čaj až do dna. Dalších pět minut sváděla boj se svými útrobami, ale pak poznala, že nutkání neoklame, a vydala se na toaletu. Příjemný pocit úlevy, který ji doprovázel na cestě zpět, vynahradil nepohodlí a zimu na chodbě. V okamžiku, kdy vcházela do pokoje, ozvala se dunivá rána a z ošetřovny vyběhla sestra. Zamířila ven z oddělení a vzápětí cosi ječela na schodišti. No jo, to je celá Stíhačka, pomyslela si Rachel. Najednou si všimla, že se dveře ke schodišti pomalu otevírají a dovnitř se tiše sune mohutná postava. V následujícím okamžiku ji zachvátila děsivá panika. Už je tady!

Rachel vběhla do pokoje a horečně přemýšlela, co udělat. Ten šílenec po ní zase jde. Začít řvát by k ničemu nebylo, jen by ji zdrogovali, a pak by to měl falešný Santa ještě jednodušší. Zoufale se rozhlížela po strohé místnosti. V oknech byly mříže a kromě dvou postelí, stolku se židlemi a oprýskaného umyvadla v pokoji nic nebylo. Rachel se pokusila vzít do ruky židli, ale hned ji zase položila. To je jako s kladivem na mamuta. Najednou jí padla do očí cedulka na posteli své spolunocležnice. Rok narození byl stejný a obě dívky také skoro stejně vážily. Rachel se podívala na postel a viděla drobnou postavu, která ležela na boku čelem ke zdi a tiše oddychovala. Promiň, Jasmin, promiň, vzlykla Rachel a v chvatu odvazovala cedulky. Ve chvíli, kdy ulehla zpět do své postele a otočila se čelem ke zdi, zaslechla tiché cvaknutí kliky.

Karl Klein opatrně zavřel dveře a snažil se rozeznat předměty ve ztemnělém pokoji. V šeru místnosti, osvětlované jen krhavým světlem vzdálené pouliční lucerny, před ním stála zapeklitá otázka. Která z nich to je? Klein se sunul podél postelí a shýbnul se k cedulkám. Jasmin Lentzová, ta to není. Je to jasné, Rachel je druhé posteli.

Rachel se chvěla hrůzou, když slyšela dávivé zvuky, kopání a otřesy, které se ozývaly z druhého konce pokoje. Bože, odpustíš mi to někdy? Dvě minuty, po které probíhala poprava, byly nejdelší v Rachelině životě. Když nastalo ticho a zlehka zaklaply dveře, neodvažovala se otočit. Snad až za hodinu se skulila na zem a připlazila se ke druhé posteli. Chtěla se zvednout a podívat na lůžko, ale ruce i nohy jí vypověděly poslušnost. Zůstala klečet na zemi jako před oltářem a z očí jí tekly slzy. Jak s tímhle budu žít?