Dinosauři

            „No tak nemám, no a co?“ opáčil s klidem doslova bohorovným Junior. Letící těžítko ho ani v nejmenším nevzrušovalo.

            „Já ti to říkal, dávej pozor,“ vyjel na něj Průvan, ale Junior jeho lamentování nebral vážně. Posadil se vedle akvária a začal honit rukou ve vodě rybičky.

            Těžítko padalo, přitahovalo k sobě obrovské bludné balvany podobných tvarů, leč bez pahrbků, svištělo houstnoucím vzduchem, rudlo a rozpínalo se stále víc. Zanedlouho dopadlo i se svým početným doprovodem s ohromnou silou na vyprahlou poušť. Mohutná masa kamene se zaryla hluboko do země a vytvořila rozlehlý kráter. Vzápětí se zvedla obrovská vlna prachu a začala se šířit do okolí. Rachot z rozpínajícího se vzduchu, nasyceného energií z dopadu, se řítil kolem celé planety a stoupal vzhůru na nebesa.

            „To je hustý, fakt hustý, je tam krutá mlha,“ pokyvoval spokojeně hlavou Junior a sledoval, jak prach bleskurychle zakrývá celou Zemi. „To mají blbý, řekl bych. No co, stejně už mě pěkně štvali.“

            „Co s nimi bude, Šéfe?“ strachoval se Průvan a sledoval starce.

            „No, asi vyhynou, řekl bych. Bude tam tma, zima… Juniore, to nemůžeš dávat pozor?“ obrátil se na pubertálního syna. Ten se osudem dinosaurů nijak nezabýval.

            „Klídek, tati, dinosauři už jsou dneska absolutně out. Otravovali tam víc než sto miliónů let, taková staroba. Třeba něco přežije. A když ne, tak dáme časem second servis, ne? Třeba vydumáš něco lepšího než tyhle obludy.“

            „Cos vymyslel ty, chytráku?“ hájil Šéfa Průvan a zlostně poletoval kolem mladíka. Dinosauři mu očividně přirostli k duchu.

            „Já? Neviděls tu sošku? To byla jiná třída než tyhle potvory zubaté! Jednou na ni dojde, bude z ní hit, uvidíš!“

            Průvan jen vzdychl a smutně sebou pokýval:

            „No, potěš pánbůh – pardon, Šéfe – to se máme na co těšit!“