Noemův park I

            Bitva skončila nerozhodně, a když se usadil zvířený prach, pokračovala ve slovní rovině.

            „Podívej se, poškrábals mě!“ kňučel Jefet a držel se za loket.

            „Neměls mě kousat,“ bránil se Šém a  držel se za ucho.

            „Ty sis začal!“ nedal se Jefet a z očí mu tekly slzy.

            „Ty sis začal!“

            „Ty sis začal, že jo, tati?“

            Noe ze zkušeností věděl, že podobná plodná diskuse může pokračovat ještě hodně dlouho, a proto se rozhodl přesměrovat pozornost synů jinam.

            „Kluci, měli bychom něco podniknout, co vy na to?“

            „Jo, jo, jo!“ výskali Šém, Chám i Jefet a dychtivě hleděli na otce.

            „Tak co, kam vyrazíme?“

            „Já chci vidět antilopu!“ napadlo Cháma.

            „Antilopy jsou nuda,“ ohrnul nos Šém, „lev je lepší!“

            „Mně se líbí osli,“ vyjádřil svůj vkus Jefet.

            „Osli jsou blbý, vypadají jako ty,“ posmíval se nejmladšímu bratrovi Šém. Jefet chvíli o bratrových slovech přemýšlel a pak začal natahovat: „To není pravda, on lže!“

            „Nelžu, podívej se na sebe,“ dráždil plačícího Jefeta dále nejstarší z bratrů a udržoval jej v uctivé vzdálenosti zaťatými pěstmi.

            „Nech toho! Tatíí, ať toho nechá!“ fňukal Jefet a tulil se k otci. Noe nehodlal dělat v sourozenecké hádce sudího a řekl si, že bude lepší ponechat další události na osudu.

            „Kluci, půjdeme a uvidíme, na jaké zvíře narazíme, ne?“

            „Mně se nechce! Bolí mě nohy,“ odfrkl pohrdavě Šém. V tomto bodě se s bratry vzácně shodl a všichni tři sebou ostentativně praštili o zem, aby doložili svou únavu.

            „Co tedy chcete, to vám mám ty zvířata přinést až pod nos?“ vrtěl hlavou otec rodu.

            „Jo!“ vrčeli kluci a nehodlali se zvedat.

            „Abyste je měli všechna pěkně pohromadě, co?“

            „Jasný, tati, takovou zvířecí zahradu. Zavřem je do klecí a budem se na ně chodit dívat!“ zapištěl Chám a vyskočil na nohy.

            „Joo, to je super,“ přidal se Jefet a v mžiku stál vedle bratra. Šém otočil oči v sloup, ale pak se také postavil a hleděl na otce, který přemítal nad návrhem, který mu právě synové přednesli. Rozhlédl se po krajině a uvědomil si, že by podobnou atrakci mohli vybudovat. Aspoň se kluci nějak zabaví, pořád se jen perou. Tohle nám vydrží docela dlouho.

            „Fajn, kluci, ale musíte mi pomoci. Zvířata dělají kravál, smrdí a tak různě čůrají, musíme pro ně vybudovat pořádný dům. Vidíte támhle tu planinu?“ ukázal rukou na prostor po větru, kde se rozprostírala rozlehlá louka. „Tam postavíme zahradu pro zvířátka.“

            „Jo, jdeme na to!“ výskali kluci a hnali se na palouk. Noe vešel do stanu a seznámil se svým plánem manželku.

            „Jen běžte, ať se kluci vydovádí. Mám tě ráda, Noe, jsi dobrý táta,“ pohladila žena Noema po tváři a usmála se na něj.

            „Já tebe taky, tak nám něco dobrého uvař,“ opětoval vyznání lásky Noe, vzal nářadí a pomalu se loudal za syny. Věděl, že stavitelské nadšení synů vzápětí opadne a bude potřeba je udržovat přísunem exotických zvířat. Ale to už se nějak zařídí.

            O pár chvil později již všichni čtyři rozměřovali půdorys zvěřince a jejich nadšené hlasy se nesly do dáli. Matka rodu stála u stanu a shovívavě vrtěla hlavou. Prostě chlapi!